V MRTVÉ ZÁTOCEZÁTOCE.
I.
I.
To byla tichá, mrtvá zátoka,
ztracená bohu, ztracená i světu.
Stojatá voda. Mělká, hluboká?
Vše páchlo bahnem; i ta vůně květů.
Zde život v smrti a smrt v životě.
Zde matné šero a tep srdce slabý.
V soumraků letních těžké tesknotě
svým skřekem chóry hlásily se žabí.
Ráz vesel nezazněl tu v rákosí,
hlas svěžích hlasů, žádaje a prose.
Syčelo cosi věčně: Darmo jsi.
V zátoce mrtvé nenávidělo se...
II.
II.
Proud teď se valí. A tak dravý proud,
že břehy rve, že kus země trhá.
Proud, jehož cíl je těžko uhádnout:
bere a dává, s břehu na břeh vrhá.
85
Jaký to život, jaký okamžik!
Jak bahno náhle nuceno se hnouti!
Jak dravý živel do zátoky vnik’!
A jakou kořist vidíš v dálku plouti!
Byl zlobou proudu stržen kdesi most,
loď rozbila se, trochu prken zbývá.
Klid zátoky je dávná minulost:
vše temně hučí, burácí a zpívá!
U břehu sedím. Mžik? Den? Mnoho dní?
A je to možno, že by tak se žilo?
– Buď tedy zdráva, svatá povodni.
Buď zdráva nám a vykonej své dílo!
III.
III.
Bude to zase tichá zátoka,
zátoka smrti, nehybnosti, tlení?
Puch bahna silnější rok od roka,
a věčný soumrak v každou dobu denní?
Je neměnný to zákon osudu,
zde vegetovat, rozkládat se, hníti?
Nevěřím tomu, věřit nebudu.
Včerejší život nelze znovu žíti!
86
SNAHOU VYDAVATELSTVA KNIHOVNY PŘEROD JEST ZÍSKATI VŠECHNA VÝZNAČNÁ JMÉNA ČESKÉ LITERATURY A TAK VYTVOŘITI KNIHOVNU SOUČASNÉ ČESKÉ BELETRIE. – AUTOŘI SVAZKŮ ROČ. 1915 JSOU: JAROSLAV PASOVSKÝ, FRÁŇA ŠRÁMEK, KAREL ŠELEPA, PAVEL F. MALÝ, X. PŘÍMÝ.
ROČNÍK 1915 – 6 KRÁSNÝCH KNIH – V PŘEDPLACENÍ K 6 –, VÁZ. K 10 –.
NAKLADATELSTVÍ PŘEROD
KRÁL. VINOHRADY, SÁZAVSKÁ 17
Tiskem Aloise Konička na KrálKrál. Vinohradech.
E: sf; 2004
[87]