Sen.
Tvé teď, ušlechtilý mládenče zásluhy,
Synu černooké NočnenyNočněny zdařilý,
58
Bude hluboko zvučným
Loutna velebit ohlasem!
Ty sám utěcha jsy smrtedlníka, an
Srdce, pohromou dne umořen, pozbývá,
Ty jej lehkými křídly
Zticha přikryti pospíchaš.
V lůnu hedvábném pak zpoznova námodré
Chladíš výmoly žíl nebeským balšamem:
Mozkem napájíš lvovým
Hýzdí pokrmi toužícý.
Štědře zemdlenému také y tenkráte
Duchu potřebné znáš živnosti podati,
Různé žádosti jeho
Plně způsobem podivným.
Nuzný v okamžení oplývá zlatem, a
Zámky převysoké zakladá nádherně:
V ráji rozkoší dříme,
Zpitý proměnou šťastlivou.
Květlý v náručích mní hošíkhošík, an spanilou
Drží milenku svou, jediné zvolenou;
Věrnost zaslíbiv krásné
Žádá rovného srdečka.
59
Zpupný v brnění svém hrdina poráží
Soky choulostivé, ohromně křikaje:
Řítí pohlavě s plachých
Koní odpůrce zraněné.
Takto rozmanité působě kochání
Mysli, navracuješ lidi Dnu na zpátek,
Vším je bohatě nadav,
Čehož hledali ubozý.
Tys mne začasté již posylnil: budešli
Schránkou budoucně mou, radostně zpívaje
Sroční obětí budu
V tvé ti dvořiti besýdce.