Letní genre.
Na návsi v lípách stichnul vrabčí křik!
Je poledne a ruch již usnul v poli.
V stín pod vrbou tam lehli plaví voli
50
a oráč sed si vedle na mezník.
Kol dokola spí ticho po dědině.
V klid krajiny jen klapou kola v mlýně,
jen voda hnaná divou ručejí
zdá v její mír se dýchat prudčeji!
Jak výheň sálá blankyt vybledlý
a v bílém prachu rysy cest se topí.
Sekáči v rolích na mez pode snopy
si k odpočinku v chládek usedli,
a žert a smích se střídá v jejich kruhu.
Zde okna chat, – tam z brázdy rádla pluhů
se stříbrem třpytí jako zrcadla,
v jichž kotouč záře jitra zapadla...
Z podkroví stinné naší pavláčky
zrak volně bloudí přes vypráhlá humna –
– tam koníčka zní sotva píseň dumná,
a v kalužích se bělí obláčky.
Pes lehnul sobě dole přede vraty
a nad ním na zdi kocour mourovatý,
jejž vylákala záře slunka sem
se klidně zhřívá, vrtě ocasem...
Jen chvílí tiše hlavu pozvedá
a ježí hřbet, kam srpna dech mu praží.
V tom z dvířek chatky vběhlo na zápraží
v košílce malé dítě souseda!
A mourek, venku sotva stát je zočil
51
– v ráz na dvůr dolů se své zídky skočil,
a pes jak šipka letí ode vrat –
a každý z nich si chce s ním dříve hrát!