Smrť.

Alois Škampa

Smrť.
Vzlyk doubrav utichl a dozněl v spoustách sněhu a vše spí v zakletí, kam sáhlo křídlo smrti! Na bílém pohoří lavina sosny drtí a se skal chaty rve, jak moře loďky s břehu, mha země dotýká se křídly chvějícími a vichr šumí bol a těžký smutek zimy. Sám sedám v dumání u planoucího krbu kdy venku pohřbeno vše dýchá pod závějí; an pod mým oknem mráz ve hřmění trhá vrbu – já cítím s přírodou tu hroznou bolesť její na smutný patře kraj, jenž v polosnění dřímá, a v hrob svůj očima se dívá ospalýma! 112

Kniha Malby a písně (1883)
Autor Alois Škampa