Modlitba cestou života.
Tou cestou dlouhou v ryčném našem žití,
kde zřídka jen se stranou uchýliti
nám přáno bývá v idyll krásný svět,
vždy modlím já se: „Bože, dej mi v dumy
ten souzvuk jen, jímž z jara lesy šumí,
a na dno hlubin zlatou míru snět!“
Vše cizo kol... Jen málokdy v té pouti
zjev potkáš těch, jež moh’ bys obejmouti
a svými zvát, a mít je v pravdě rád...
Leč já se modlím: „Bože můj, jen mnoho
mi vstříc jich pošli, – jáť bych do jednoho
je objímal a líbal napořád!“ –
A druha zřím-li, jemuž kroky zmate
na pouti té kdys dívčí srdce zlaté –
tu modlitbou vždy ret můj zakvílí:
„Ó shlédni Bože smutnou mojí stezkou,
a pošli též mi vílu po ní hezkou,
jež zmátla by mne aspoň na chvíli!“
[11]