Vánoce.
Vánoce milé, čarovné vy svátky,
pohádko zlatá smutných našich dob –
jak vždy jsem rád, kdy v mrazné zimy hrob
a v šerých dnů svit mlhavý a krátký
svou září zas nám zablýsknete náhle
nad samým sklonkem hasnoucího roku!..roku!...
Zvuk písní nám zas ve rty slétne zpráhlé
a radosť zas jak divem vzplane v oku,
kdy zvonů vašich slavný, krásný hlas
se rozléhá nad zasněženou zemí,
kdy hymnus Páně úctu vzbouzí v nás,
a cherub jeho šumě perutěmi
se s nebe snáší v širé země kraje,
slast všady jen a úsměv rozlévaje
po tváři všech, ať bohatých, ať bídných...
Z nich na každé on jaro květů vlídných
zas vykouzlí a svatý vdychne klid
všem do prsou, kdo s nadějí a vírou
v chrám Boha svého jdou se pomodlit,
by neopustil jejich duši sirou...
Ó vánoce! – jak dojemně a tklivě
vy prochvíváte naše hlubiny!
Vy sladkým nimbem dětské neviny
vždy vzrušíte je náhle tak a snivě,
že bezděky se opět navracíme
v ta zaniklá a krásná léta mládí,
a upomínkou co v nás o nich dříme –
zas družně spol si sdělujeme rádi!
Ó, je to milý, drahý, vzácný čas,
kdy velebně se v naše zpěvy mísí
ten zvonů vašich čarovábný hlas,
jímž všecka srdce k životu se křísí,
jenž stejně blaží všecky země tvory,
jímž okřívá i chuďas, i ten chorý,
když dozní k němu v mukách strnulému,
43
a dí mu: „Pán mne poslal k srdci tvému,
bych zjevil ti, že dnešek posledním
je ze dnů těch; jež spoután v hoři ležíš...
Cel svět je vesel, – raduj též se s ním
a vstaň a choď!– dnes přišel k lidem Ježíš!“ –