TAJNÁ LÁSKA.
Je dávno po klekání,
a nebe plno mraků,
a nad zem noc se sklání
tak temná, beze hvězd...
Leč já objímám Tebe,
a hvězdy Tvého zraku
mi nahrazují nebe –
v mé duši jasno jest!
Přec výčitka mnou chvěje,
proč nemohu se dívat
na krásu Tvou i za dne
18
a hrdě zvát ji svou?
Jak psanec, bez naděje
proč musím světu skrývat
pod závoj noci chladné
svou lásku rozkošnou?...
Již na hnízdečku měkkém
si slavík ustlal lůže,
a v kraji předalekém
snad všecko půjde spat...
Leč já – kam hlavu složím?
Ó, pověz mi, má růže,
kde na tom světě božím
dnes budou pro mě stlát?...
Já cestou šel tak dlouhou
za jediným svým cílem,
jsa vášní hnán i touhou –
až ve Tvé obydlí...
Zda nyní, po té pouti
smím na Tvém hrdle bílém
jak ptáče spočinouti
Tvé lásky pod křídly?...
Dej lék mi pro únavu,
ó, blíž se přitul ke mně,
ó, svol, bych sklonil hlavu
na chvějnou Tvoji hruď!
A za svitání ráno
mě v kadeř pohlaď jemně,
ať je mi štěstí přáno,
a polibkem mě zbuď!
19