NA OŘÍŠKY.
Na stráni u lesa plno je lísek,
každá již haluzka zralý má plod,
86
jdou za ním děti až z dalekých vísek,
láká je v září sem bohatý hod:
dívky i chlapci jak mlsní vrabci
sápou se na keře, derou je v plen,
osmahlou rukou střesou i tlukou
listím i větvemi celičký den...
Padají z výšky zelené číšky,
po širém lese hlahol se nese:
„Pojď na oříšky! –“
Do zástěr, do čapek hbitě a směle
dětské tu veverky loupeží dnes,
šat plný pavučin, pot mají v čele,
z oček však blýská jim zbojnický ples;
v lískovém křoví s pokřikem loví
a jak jen postřihnou kořisti sled:
pro jádro sladké po větvi hladké
jak drobní šplhavci ženou se vpřed!
Jak zlaté plíšky list kane z výšky,
praskotem snětí volání letí:
„Pojď na oříšky! –“
Sami však, šelmové, úkryt svůj tajný
voláním zradili ve chvíli zlou!
Kde se vzal, tu se vzal – najednou hajný
vystoupil na chlumu, psové s ním jdou...
Stanul a váhá, po dýmce sáhá,
svědomí stařečka bojuje s nímtě;
má drsnou pěstí dětem rvát štěstí?...
K tak malým pytlákům těžko být zlým!
Hrozí jen s výšky na drzé smíšky,
zatleskal v dlaně, zahoukl na ně:
„Hej! – na oříšky?!! –“
87
Pojď, moje rozmilá, krásně je v stráni,
zlatem plá ozářen celičký les!
Hajný jen na oko lísky tam brání,
sotva by ublížil milencům dnes!
Vzpomněl on asi na mladé časy,
sám jak sem podnikal výpravy v háj...
Dobrák je, známý, – sám by šel s námi –
nač ale průvodcem zmařit si ráj?...
Ať u své chýšky brouká tam s výšky
na děti dolů – – my chcem být spolu!
Pojď na oříšky!
Nikdo nás nespatří, stezka je ouzká
pod křovím běží tam na slunný chlum.
Vím, jak rád oříšky zoubek tvůj louská,
chci se dnes odměnit sladkým tvým rtům!
Les je tak blízký, samé v něm lísky,
co najdu plodů v nich, všecky Ti dám!
A jest-li v klestu zmatem si cestu –
jinou, k tvým polibkům – najdu již sám!
Pojď, plné číšky vábí tam s výšky,
přej mi, Ty drahá, číš plnou blaha:
pojď na oříšky!