Jste mlada, slična – což Vám ještě schází,
byste i v pravdě šťastnou nebyla?...
Tu gratulovat není bez nesnází,
a zvláště veršem, slečno rozmilá!
Jak přáti Vám, když neznám Vaše touhy,
ni vroucné sny a blahé naděje?
Ach, dvorné fráse jsou jen přelud pouhý,
jejž zapomnění mlhou zavěje!
Však na jedno se rozpomínám přece,
co bytost Vaši umí rozehřát:
to hudba jest... a tajný hlas mi vece,
že o ní nejlépe Vám mohu přát!
Snad každý z nás tu v lásce cosi chová,
co nade vše si zamiloval víc,
kam duše jeho tíhne zpět a znova,
z všedního prachu k výši vzlétajíc.
A tak i Vy zde malý svět Svůj máte,
Své touhy idol, Svého snění kout,
a při klavíru šťastna prodléváte,
když chvilka prázdně dá Vám oddychnout.
Tu v srdci Vašem zlatou zní to strunou,
a city Vaše krása proniká,
tu zrak Vám plane září blaha slunnou
a ret se chvěje písní slavíka;
tu kouzlu hry se oddáváte zcela
a vznášíte s k branám umění,
a v bouři tónů Vaše duše vřelá
andělských slýchá křídel šumění...
Ó, věřte hudbě, těšitelce Svojí,
neb její vděk Vás nikdy nezradí,
on v trudech života i v klopot roji
Vám steré chvíle medem osladí,
on spomůže Vám přemáhati hravě
tíž pozdních let a z běd Vás vyprostí,
o nichž teď sotva sní se Vaší hlavě
za doby květu, za dnů mladosti!
Květ zajde v jíní – mladost ve starobě,
jen hudba krásou bude blažit dál –
a Vy pak často vzpomenete Sobě
na moje slova – že jsem dobře přál!