IMPROVISACE NA STARÝ MOTIV.

Adolf Bohuslav Dostal

Měsíc svítí nad vodami – tak, má duše, zas jsme sami. Vidíš, to je lidské štěstí: na konec vždy rána pěstí, vždy jen výsměch z hloubky zní ti – a ty, duše, chtěla’s žíti! Já ti říkal: Duše žalná, nech ta bílá světla dálná, nechtěj slunce, noc když dusí. Vidíš, tak to končit musí! Život v mládí nerad hyne – šli jsme tedy v kraje jiné. Z vypráhlé a mrtvé země dojít chtěl jsem hory témě, nejvyšší té hory v dáli, kde bludičky snů mých plály, a kde bytost světlá, malá květy touhy rozsypala, a v nich stála bílá, lesklá – Bože, a ten vrch byl ze skla! Tak jsme spadli. – Co teď zbývá? Půjdem, duše důvěřivá!...

Patří do shluku

klávesa, klavír, piano, akord, tón, melodie, tonus, chopin, prasklý, smyčec

42. báseň z celkových 235

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z DENNÍKU ASKETY (Jaroslav Vrchlický)
  2. Sonet bizarrní. (Josef Svatopluk Machar)
  3. V nemocnici. (Sigismund Bouška)
  4. Život duše. (Jaroslav Vrchlický)
  5. NA CESTU. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Z LISTU – (Fred Grygar)
  7. Aby přišla tak radost... (Antonín Sova)
  8. Pan doktor. (Karel Leger)
  9. CHOPIN. (Otakar Auředníček)
  10. POKUŠENÍ BRATRA ANGELA. (Karel Dostál-Lutinov)