Rozžehnání.

Alois Vojtěch Šmilovský

Už je konec mezi námi, sladké snů mých potěšení! Už je konec mezi námi, mezi citův květinami uzrálo nám rozloučení. Moje láska byla krásná, jak myšlenka spadlá s nebe; co tmě dennice jest jasná, co hříšníku ruka spásná bylať moje víra v tebe. Ach! já stavěl na ní hrady blaženého živobytí, soudil bůh: a rajské vnady a naděje všecky všady v pláč se měly proměniti! Bolest dalas srdci mému místo lásky požehnání – – umřela jsi srdci mému, lásku dala jsi jinému... nuž, buď šťastná do skonání. Nezná kletby láska moje: se smrtí se snoubíc ráda, s požehnáním ruce svoje, by bůh ušetřil tě boje, na tvou drahou hlavu skládá!

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

629. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. I. Velectěná, drahá slečno! (Herma Pilbauerová)
  2. V našem kostelíčku. (Václav Antonín Crha)
  3. Už je pozdě! (Adolf Heyduk)
  4. Citů nejkrásnější květy, (Emanuel Züngel)
  5. 180. Láskou a vděkem (Eduard Just)
  6. 45. Radostí mi srdce buší; (Josef Uhlíř)
  7. SPOJENÍ (Božena Benešová)
  8. 119. Ty láskyplně drahou cnosti (Eduard Just)
  9. 52. Touha. (František Sušil)
  10. Buď mi blíž. (Adolf Heyduk)