NÁVRAT

Viktor Dyk

Větvemi slunce prosvítá. Odstíny zeleně. Zní kroky tlumeně. Nikdy mne, nikdo nevítá. Prach cesty. Na všem únava. I ptáci pějí choře. Vrací se hoře, jediné, co ti zůstává. Tvé touhy hravé, barevné tím prachem cesty šednou. Cíl oči nezahlédnou. Jen hoře tvé je, úsměv ne. Hoře se přešlé navrátí. Srdce však nezareptá. Mlád otázkou kdo deptá, ví dnes, že líp se neptati, neříká ve chvíli takové: kde moje mladost, kde moje radost, cizino, kdysi domove?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

541. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Touha. (Xaver Dvořák)
  2. ŘÍJEN. (Antonín Klášterský)
  3. JARNÍ. (Antonín Klášterský)
  4. PÍSEŇ ČERVENCOVÉHO DNE (Viktor Dyk)
  5. Nehněvej se... (Růžena Jesenská)
  6. Opuštěnému hnízdu. (Alois Škampa)
  7. DĚTEM. (Adolf Bohuslav Dostal)
  8. ACH ZÍTRA! (Adolf Brabec)
  9. Ze studií k „Štěstí“. I. (Josef Svatopluk Machar)
  10. Mé jaro. ( K. Egor)