NÁVRAT

Viktor Dyk

NÁVRAT
Větvemi slunce prosvítá. Odstíny zeleně. Zní kroky tlumeně. Nikdy mne, nikdo nevítá. Prach cesty. Na všem únava. I ptáci pějí choře. Vrací se hoře, jediné, co ti zůstává. Tvé touhy hravé, barevné tím prachem cesty šednou. Cíl oči nezahlédnou. Jen hoře tvé je, úsměv ne. Hoře se přešlé navrátí. Srdce však nezareptá. Mlád otázkou kdo deptá, ví dnes, že líp se neptati, neříká ve chvíli takové: kde moje mladost, kde moje radost, cizino, kdysi domove? 1910
8