CAUSERIE

Viktor Dyk

CAUSERIE
I. I.
Ó, jaro, jak se chce mi pásti, dí Corbière. A přiznej z části, že, jak už u klasiků čtem’, bývává básník prorokem. Kdo nohy máš, teď chvíli neleň! Jen jedenkrát tak svěží zeleň. Tak svěží, křehká, vábivá. V ní člověk klidu nabývá. A možno říci, že jak chleba je klidu občanům teď třeba. Tož vlakem nebo parníkem jeď za tím chutným trávníkem! Jen jedenkráte! Znáš to slovo, osudné, těžší nad olovo? Tož pospěš do těch drahých míst s tisíci jiných snít a sníst. Dnes nevyjdeš, děl nebo násob. Jen takto ušetřit lze zásob. Jen takto udržeti vzlet. Nech dobročinný komitét! 149 Nech upomínek, splatných směnek! Do snů se zaber, do myšlenek! Nech pilin, sádry, všeho nech! Lehounce vane větru dech! Nač zápasiti v prachu arén? Nač tlačiti se u pekáren? Risiko velké, zisk je mal. Po krátkém jídle dlouhý žal! Tož básníkův měj v úctě patent. Už Cicero dí: „Portae patent – !“ Kdo nohy máš, se z brány ber. Ať žije Tristan Corbière! II. II.
Ty, který sklízíš, co jsi nesel, je problém tu: smíš býti vesel? Dnes mudrc těžké chvíle má, krokodilovo dilemma! Mok popíjeje z dobrých vinic chceš chodit tady jakoby nic? Toť frivolního ducha znak, být v době velké malý tak! Roztrhni roucho! Vousy zcuchej! Zde neplatí už: Bída, juchej! 150 Zde vážně nutno chodit tich. Je shocking žert a shocking smích. Než rub, hle, také problému ten: Smíš v této době býti smuten? Jsi škarohlíd a v tom to tkví. Slabého ducha svědectví. Filosofie tvá má díry. Vzchop, člověče, se malé víry! A nežel oběti ni ztrát! Stůj! Natáhni se jako drát! Kde pochybují, dodej síly! Hleď, by se smutní potěšili! A nejlépe se dodá všem potřebné síly úsměvem. Hle, zas už nebezpečí vzniká, že prohlásí tě za cynika, jenž dotýká se čerstvých ran. Věc možno chápat s různých stran. Je problém vlevo, problém vpravo. Víc problémů než lidem zdrávo. Kdo nechce vrazit v nohu trn, dnes ve všem je tak opatrn. 151 III. III.
V krvavé době všechno zvlčí. Pochodí nejlíp ten, kdo mlčí, svých v pospas větru nedá slov. Mlčíš-li, budeš filosof. Mlč, je-li tobě sláva milá! Než dilemma zas krokodila: Tím nepůsobíš chabě-li? Neřeknou, že jsi zbabělý? Že’s z podezřelých oněch strýčků, již Bohu, čertu svítí svíčku, že vyjádřit se nesnadné, než víme, jak to dopadne? Dnes, závist všade kdy už slintá, zda neprokoukne se ta finta? A zachovat se chtěje zvlášť, zda nevydráždíš větší zášť? I čtenář laik to jistě cítí: Mudrcům dnes je těžko žíti. Kde riskují? Kde neriskují? Kde mudrují? Kde přemudrují? I čtenář laik to jistě chápe: Též mudrc dneska ve tmách tápe. 152 Též mudrc dnes se těžko kroutí. Jak vytušit? Jak uhádnouti? I čtenář laik to jistě vidí. Je mudrc na tom nejhůř z lidí. Čas rozhodnout se cito, cito! Je mudrců mi nejvíc líto. Jaro 1915.
153

Básně v knize Lehké a těžké kroky: