STATUS QUO

Viktor Dyk

STATUS QUO
I. I.
Toť pohádka, jíž naslouchaly děti za říjnového večera. Ji diplomati znali vyprávěti a čouhala z ní příšera. Obrazy smutné přicházely z dálky, obrazy pestré, mihavé; na obzoru se rýsovaly války, světové války krvavé. Status quo název pohádky byl oné, jež páchla vůní hřbitova. Svět otřásá se a svět v krvi tone, však status quo se zachová. Vlas nezkřiví se na sultána hlavě, píď půdy vzít mu nedají. Vichřice bouří v ponuré své slávě. Než status quo se uhájí. Toť pohádka, již znali vyprávěti rty diplomatů zkušené. Toť pohádka, jíž naslouchaly děti bázlivě vzrušené. 71 II. II.
Kde pohádka? Kde vypravovač její? Kam odešel v ten listopadu chlad? Kde smáli se, tam dnes se uklánějí při prostém slově Lozengrad. Kde pohádka? Kde řinčející zbraně? Kde výhružný a příkrý tón? Kde články, v nichž se malí drtí maně? A status quo –? Je marný shon. Rozvanul vítr pošetilou báji, jež všem je směšná po krátku. A diplomati teď se namáhají vymyslit novou pohádku. III. III.
A zem’ je krásná. Status quo je pro ni. Nezmizí,Nezmizí jako všechno tu. A zem’ je krásná. Jenom hlavu kloní. Ni k smrti, ani k životu. A zem’ je krásná. Vše by mohla míti. Výše i tůně bezedné. Jas neustálý. Hrdé slavné žití. Než ona ruky nezvedne. 72 Národy rostou. Říše, ty se tvoří a říše, ty se rozpadnou. A zem’ je krásná, třeba v cizím moři a s lethargií záhadnou. Zem’ krásná je. A pohádky jí sluší, jež všude jinde odbyli. Status quo, heslo malé malých duší a politika z idyly... A v dnech, kdy všechno víří a se mění a rozvraty zřít dokola, volají všichni po sebeurčení, jen dobrá zem’ ta nevolá – – Zem’ jediná, jež nevybočí z klidu, kde status quo se nezviklá. Ten status quo, jenž značí hanbu, bídu, jíž země, běda, přivykla. 73

Básně v knize Lehké a těžké kroky: