KONKURS.

KONKURS.
Kdož boží bojovníci jste, sloupy a podpora státu, sdělení důvěrné poslyšte slavného sekretariátu. My, strana svobodomyslná, po zralém uvážení, že velkých mužů dosti je, ministrů dost však není; že spravedlivo rozdělit uznání zlatá zrnka, že náměstí má Zenker mít, když náměstí má Trnka; konkurs jsme ihned vypsali, všem věrným spěli říci: kde máte v Čechách pro Zenkra náměstí k disposici? Pro krátkou lhůtu k účasti náš konkurs musil ztrácet. Přes to je konkurujících měst stosedmadvacet. Čtyřicet z nich se nabízí – až k slzám tklivé jest to! – 91 že změní jméno zděděné hned na „Zenkrovo město“. Tři na „Zenkrovu Týnici“, na „Zenkrův Kostelec“ dvě též. Též „Hradec Zenkrův“ nabídnut. Ne, vděčnost není veteš! Tak „Zenkrov“, houf „Dvorů Zenkrových“, „Zenkrovy Lhoty“ čtyři. Excellenci to dojalo, že se až skromně pýří. „Od dneška věru nenechám na Češích ani skvrnku. Než tolik přijmout nelze mi už pro kolegu Trnku!“ My ovšem vyloučili jsme oferty, hodné hany. Neprojevili ochotu připlatit na fond strany. Na štěstí dvanáct pouze jich. Sto patnáct dobrých zbývá. Než Excellence, kterou čest ta těší spravedlivá, odmítá volit: Náhoda má prý též roli tvůrčí. 92 Náměstí, které město dá, ne Zenker, los prý určí. My, strana svobodomyslná, hovíce tomuto přání, nejvyšší vůli provésti jsme pevně odhodláni. Tažení bude zítra už, sirotek, ten už čeká. Zítra se, drazí, rozhodne, kde je ta česká Mekka, na kterou budou Čechy zřít pokorným, uctivým hledem. – – Tažení budou účastna jen města, plativší předem! 1914.
93