MELANCHOLIE

Viktor Dyk

MELANCHOLIE
Od smíchu daleko! Daleko od hluku. Na chvíli sám a sám. A v kraji, kde je zima. By dávno zemřelí mne vzali za ruku, očima zříce na mne tišícíma. A bychom tiše šli přes právě padlý sníh. Bez zloby... bez záští... tak usmířeni zcela. Co bouře nedala, dech bezvětří by dých’ a, co mi neřek’ den, noc by mi pověděla. 19