V HLUBOKÝCH LESÍCH...

Viktor Dyk

V HLUBOKÝCH LESÍCH...
V hlubokých lesích paseka. Zde usedni, kdo díval jsi se choře. Nevidět nikde člověka. Ó hoře! A silný cítím lesa dech, jenž vypravuje divné zvěsti. Kukačka kuká, kvete mech. Ó štěstí! Přicházím jako letmý host, letmo se tomu klidu koře. Přichází se mnou minulost. Ó hoře –! Minulost, ta je bezedná – – A všechny cesty v ní jsou jako scestí. Přítomnost, ta je průhledná. Ó štěstí! Přecházím a chci přejíti od stromu k stromu, hory k hoře. Vzpomínek jenom nemíti! Ó hoře! – 21