JSOU STROMY, NA NICHŽ VISÍ DO BŘEZNA

Viktor Dyk

JSOU STROMY, NA NICHŽ VISÍ DO BŘEZNA
Cos ve tvém nitru po všem zůstane dny nesmyto a nepřístupno času, úryvek písně dávno zpívané, snad hlavy sklon a snad jen přízvuk hlasu. Nadarmo doba spouští záclonu a to, co bylo, měkce zahaluje. Mrtvý, jenž pohřben dle všech zákonů, nežije snad, však jistě existuje. Po letech ještě sluch tvůj dobře zná důvěrný přízvuk dozněvších už kroků. – – Jsou stromy, na nichž visí do března neživé listí z minulého roku. 31