PÍSEŇ DLOUHÉ CESTY

PÍSEŇ DLOUHÉ CESTY
Já viděl vichřice a deště, já prošel cesty neschůdné. Ó, pousměj sese, slunceslunce, ještě, ó, pousměj se k sklonu dne! Kvap zřel jsem vsí, shon dravý města a marné, smutné samoty. Než ke konci se schýlí cesta okamžik zbav mé tesknoty! Já viděl zločiny a hříchy, já viděl lidi bezcitné. Ó, slunceslunce, dej, ať úsměv tichý v mém západu se zakmitne! A jak tvá záře všecko změní, krajiny smutné přetváří: před západem ať smutek denní ozlatí si mne, ozáří! Ať všechno zkrásní: stromů listy, jež zašumí mi nad hlavou. Ať kalný proud je rázem čistý a mraky s nebe odplavou... Ať každý záhyb cesty zkrásní a každý kámen cesty mé! 48 Ať hory v mlhách rázem zjasní, rmut zmizí, který cítíme! A zlobu, která syčí hadem – –,hadem – – (žel, zlými posléz nešťastní!)nešťastní!), tu zlobu zaplaš před západem, mé šeré srdce rozjasni! Ať srdce dobré je a vděčné za úsměv, obraz, za něhu! Až dojdu k cíli, k noci věčné – odrazím klidně od břehu! 49