PÍSNIČKA O DISPOSIČNÍM FONDU

PÍSNIČKA O DISPOSIČNÍM FONDU
Vyšel lvíček na poušť a řval řevem lvím. Ty protější lvíčku, něco na tě vím. Debata to pouliční, co prý ten fond disposiční. Hola, hola hej! Řvi a nemeškej! Protější ten lvíček, na lva děsně řval. Já vím také něco: že ty a tak dál. Vrabec na střeše to zpívá, že je věc to kormutlivá. Hola, hola hej. Lvíčku, pozor dej! Mlčí lvíček, mlčí jeho soupeř též. Ale přišel třetí, než se naděješ. Mne to thema tuze baví. Řvete pěkně, lvíčkům praví. Hola, hola, hej! Recte celý děj! 87 Mlčí lvíček; že prý má dnes slabý hlas. Že prý jednou zařve, až však přijde čas. Na datu prý málo sejde. Co jde zítra, dneska nejde. Hola, hola, hej! Trpělivost měj! Třetí lvíček šimrá oba lvíčky dál, až ten jeden lvíček zcela tiše řval: Povězte nám, co s „Dnem“ bylo, co se z Vídně zaplatilo! Hola, hola, hej, brachu, vyprávěj! Ten protější lvíček počal děsně řvát. Krev se ve mně vaří, budu trhat, rvát. Když ty řveš, řvát také budu. Bude ti to pro ostudu. Hola, hola, hej! jenJen se zpovídej! 88 Tluče bubeníček, tluče na buben. A volá ministry: Hoši, z přítmí ven! Ptali se nás v listech ondy na ty disposiční fondy. Hola, hola, hej! Nikdo nemeškej! Ale Excellence nejdou z přítmí ven. Že prý někdo dělal si z nich dobrý den. Něžné ministerské city zaplaší i deficity. Hola, hola, hej! Věř, nebo se směj! Deficit je zvíře, které umí žrát. Žere, žere, žere ministerský plat. Svírá pány jako kleště a chce ještě, ještě, ještě. Hola, hola, hej! Platit nemeškej! 89 Jako mourovatí (třeba kysele!) tři ministři platí za své přátele. Ach, co láska nedokáže! Praskla na to celá gáže! Hola, hola, hej! Dej, ministře, dej! Obětavost tuto lid zří udiven. Kdo si tedy dělal dobrý den a „Den“? Kdo co dostal, kdo co vrátil? Kdo co platil, čím to platil? Hola, hola, hej! Veselý to rej! Co to na nás leze, třeba pomalu? Jaká je to vůně spodních kanálů? Co to bude, lidé zlatí? Lvíček přec jen neměl řváti neboť teď, ví bůh – všude smrad a puch! 1914.
90