I. NEPORAŽENÝ

I.
NEPORAŽENÝ
Ty věci naivní, ty věci směšné, jak krásné jsou! A jak je krásný blud, když lze jím chápat, jak krásná cesta, třeba lze jen tápat beze hvězd noční tmou! A jak je krásný sen, jímž nitro hoří v mráz, sníh a led. Nezhynem’ v poušti, neutonem’ v moři, nás nepřesvědčí ani nepokoří šedivý svět. Ty věci naivní, ty věci směšné... Ale jen vám. Oh, neřeknete: „Zmoudřel. Přišel do let.“ Vždy bude něco těšit, něco bolet. Vždy něco dám. A jestli poražen, tož nebudu přec k smutku mít příčinu. A jestli padnu, padnu vždycky na štít. Nebudu čelo nad svým bludem vraštit. Jen zahynu. 52