PÍSEŇ ÚDOLÍ

Viktor Dyk

PÍSEŇ ÚDOLÍ
Pohledy těch, kdož milovali, čekají na zázrak. Poslední píseň z Montblancu.
Čas aby letěl, chtělo dravé mládí, tak nedočkavé na obrazy, děj. Teď ale čas tak šíleně ti pádí. Ó chvíle, neprchej! Kdys mladý snílek provokoval hoře, kdys vítal bouři, vítal chmurný mrak. Zapadá slunce, vstává zase zoře. Nečekej na zázrak! A smiř se s vrchy, mlhou zakrytými, a smiř se s vrchy, kde je chladno tak. Co přijde, vítej, co se dává, přijmi! Nečekej na zázrak! Vše má svůj půvab. Také bolest těší. Princezna pozná, že má krásu drak. Tvé srdce smutno, břímě stále těžší. Nečekej na zázrak! Modrá se hořec; přes svah hory holý zazurčí pramen sladkou tobě lež. A budiž tvoje bolest jakákoli, ještě se usměješ! 34