Večer na moři.
Večer na moře se sklání;
po hladině mlhové
při snivém vln šepotání
míru vlají duchové;
koráb plove v slavné pýše,
šera dech jej ovívá
a s paluby plavců tiše
večerní zpěv zaznívá.
43
„Panno krásná, paní moře;
ježto na liliích dlíš,
k tobě srdce u pokoře
ve hvězdnatou spěje výš:
ó shledni k nám s láskou svatou,
kterou blažíš nebesa,
sestup v duši, vděkem jatou,
ať se s tebou rozplesá!
Ó Marie! Tvá to vlaje
láska moře hladinou,
s lunouli si vlna hraje
nad uspalou hlubinou;
i když na černém hrom nebi
s bleskem krutě zápolí,
a na loď se propast šklebí,
nad námi tvé oko bdí.
Tys na zemi druhdy dlela
v panny čisté postavě,
a od nás jsi k nebi spěla
k nesmrtelné oslavě:
ujmi v lásce svých se synů,
ujmi se nás, voláme,
zbav nás děsné smrti stínů,
ať pouť blaze skonáme!“
44