Mračno.
Jest život lidský ptáka let,
jenž z houští cílí k nebesům,
kdo více váží tento svět,
na vlnách proudu staví dům:
ach! mezi dnem a večerem
my plynem mračnu ve šerém.
Červ hlodá vetchém na kmeni,
kmen mrtvý dává žití mu,
již uvaž vidy znamení
a nevěř pychu vlastnímu:
neb mezi dnem a večerem
vždy plyneš mračnu ve šerém.
79
Věz: nikdo nebyl, být jen chtěl,
a když se spotil v práci zlé
na rozvalinách marných děl,
rád k zemi schýlil kosti své:
neb mezi dnem a večerem
jen plynul mračnu ve šerém.
Což jenom chtěním osud náš
a jsoucnost jenom pohádka?
Jest vůle světa satanáš,
a smrt je bez tret pozlátka:
neb mezi dnem a večerem,
vždy plynem mračnu ve šerém.
A bystrý ten náš ducha hrot,
on míří! – Nuž kam míří?
Kde kácíme se o překot
jak bludní netopýři:
neb mezi dnem a večerem,
vždy plynem mračnu ve šerém.