Pochybnosti.
Sedím za stolečkem,
přemejšlím, domejšlím,
co ta kukavice
včera zakukala?
Vozil jsem pšenici
do panského dvora,
zrovna nad úvozem,
v habří zakukala!
92
Což, mám mladou hlavu,
oči v ní jak uhly,
nohy jen do kola,
ruce k objímání!
V neděli když na mši
do kostela zajdu
a jdu kolem děvčat:
o mně šeptávají.
Děvčat je na fůry,
však jen jedna milá,
jako slunce jedno
na tom božím nebi;
jedna jen mně milá
pro modráčky v očích,
pro maliny v ústech,
pro upřímnost v srdci!
Ondy o muzice
jak se celá chvěla,
když jsem bral ji k tanci
kol útlého pásu;
jak se zajíkala,
jak se tiskla ke mně,
div, že srdce v těle
radostí nechytlo! –
93
Z pole až pojedu,
a ženuška milá
naproti mi půjde
s klučinou na ruce:
což to budou časy,
samé posvícení,
jak to jaro v poli
veselé a zpěvné!
Kluk rozpřáhne ručky,
já ho k srdci stulím,
a pak hupky! klisně
vyhoupnu ho na hřbet;
v jedné ruce synka,
v druhé mladou žínku
domů pojedeme
po práci se těšit. –
Sedím za stolečkem,
přemejšlím, domejšlím,
co ta kukavice
včera zakukala?
Či na svatbu blízkou,
na svatbu s provodu,
či na rozloučenou
v habří zakukala!
94