Mně bude teskno..teskno...
Mně bude teskno, dítě drahocenné,
až cítit budu z Tvého chování,
že mezi naše duše spřátelené
se propasť jakás náhle uklání,
že netoužíš víc po mé společnosti,
že jenom zřídka jest Ti milejší
než samota, v níž místa vždy je dosti
pro tlupy krásných snů, jež konejší
v tak sladké zapomnění duši mladou,
že necítí, jak krev jí ze žil kradou.
Až všecko kouzlo pozemského žití
z bytosti jedné kynout bude Ti,
my ostatní pak, v temno mlhy skrytí,
nejasně žít Ti budem v paměti,
až jenom této hlas Tě lákat bude,
bys naklonila duši k poslechu,
[54]
až nebude mít moje srdce chudé
již žádné slůvko pro Tě v útěchu,
když duše Tvá se v žalu zapomene:
mně bude teskno, dítě drahocenné.
Až i mé písně, na nichž bledým leskem
můj dávný, bujný cit jest ještě znát,
svým zápalem i trpkým svojím steskem
Tě nebudou tak jako dneska hřát,
až lhostejno Ti bude, kterak žiji
a čím se ve svých plánech zajímám,
kde nalezám svou družku poesii
a kde zas všeho prázdnou duší mám,
až zajmou Tě ty touhy bezejmenné:
mně bude teskno, dítě drahocenné.
Ta doba přijde, vím to, přijít musí.
Pojednou, než se nadáš, vyvstane
jak letní bouře, která dusí, dusí!
Svět v jiné záři rázem zaplane.
Snad poznala’s už ono tajné chvění –
věř, jarní to jen byly přeháňky,
jež krajiny tvář ani nepozmění;
však tato bouře, bušíc ve spánky,
převrátí všechno ohnivými klíny
a člověk vyjde z ní pak srdcem jiný.
Nedej Ti bůh, bys zřela přestavši ji,
že nejkrasší Ti květy zlomila,
že všechny listy urvány se svijí
po pusté zemi, k nimž jsi klonila
55
s nadějným vzdechem rozpálenou hlavu,
chtíc ve věnci je vidět příštích dnův;
nedej Ti bůh, bys potom v lidstva davu
sobeckých zřela množství ničemův;
milostné dítě, kéž té bouře vlání
Ti sype s mraků jenom požehnání!
Pak zajisté se sejdeme tak zase,
jak dnes si vřele v oči hledíme:
Ty smát se budeš, rosu blaha v řase,
a odlesk její svitne v oči mé. –
A vyprávět mi budeš, zase moje,
co’s na té pouti středem lásky snův
musila zkoušet útrap, mdloby, boje,
co překročiti ostrých kamenův,
než’s došla klidu země zaslíbené –
Mně bude volno, dítě drahocenné.
56