Mařenka.

Karel Sudimír Šnajdr

Mařenka. 19. září 1820.
Byťby sy mne tisýc krásných Děvčat vábilo, Předcby se mi ani jedno Nezalíbilo; Neb když jedno v srdcy příliš Hluboko sedí, Oko na všecky pak jiné Studeně hledí. 42 Já mám děvče, že mu rovné Pod nebem není! Hlásek jeho nad slavíčka V jedlovině zní; Jeho nožičky jak srnčí Křepčíce hrají, Tváře jeho jako východ Zavykvítají. Rtové jeho se jak poupě Růžové stkvějí, Očka se jak na obloze Hvězdy blíštějí. Ach! Což jest to přemilostná, Krásná panenka – – A ke všemu tomu ještě Sluje – Mařenka! 43