Lenka k lásce.

Karel Sudimír Šnajdr

Lenka k lásce. 30. září 1820.
Víšli pak, o lásko! cos mně Připovídala, Když jsy se mi do srdéčka Dobývávala? Ach! že jsem já smutná dívka Ti kdy věřila, Že jsem cestu k srdcy statněj Nezamezyla! 133 Převyhlášená tvá radost – Vždyť jest zármutek! Růžové tvé blaženosti Strast jsou a smutek. Bledne tvář, klesají oudy, Slzý mi oči – Nemám míru, ani ve dne, Ach! ani v nocy! Lásko, lásko! takli málo Slovo své držíš, Věz, že celou věrnou přízeň U mne sy zrušíš. Nebudu v tě déle věřit, Za světa cenu! – A jestli sy řeknu – tak tě S hanbou vyženu! 134