Na Mamoníka, jenž sy bábu za manželku vzal.
19. Září 1820.
Řekni mi, nešťastný bloude!
Co jsy myslil, co jsy ďál?
Žes tu starou Meluzynu
Za manželku sobě vzal?
Což tě ten pekelný mamon
Tak náramně oslepil,
Žes takovou černou známku
Na čelo sy přilepil?
88
Což pak z toho máš? co z jejich
Peněz, klenot, nábytku?
Z jejích statků, rolí, lesů,
Vesnic, dvorů, dobytků?
Sotva že v jejím palácu
Hlavu lijavcy skreješ,
A v polívce plesnivého
Kousek chleba zažiješ!
Onať jako černý kocour
Pořád na truhle sedí;
Na každý groš, který vydá,
Desetkrát mračně hledí.
Suché kuchařce do hrnku
Hrách po hráchu počítá;
A pro stýblo sena, slámy,slámy
Bouří jako saň litá.
89
Vlastnímu tělu nepřejícnepřejíc,
Jak pak bude jiným přát?
Pro své špinavé lakomství
Celý rok nemůže spát!
O půl nocy leze z lože,
Břinká klíči po schodech,
Budíc k prácy nedá sobě,
Ani jinému oddech!
Bliknešli na které děvče,
Jest tě v stavu uškrtit,
A vejdešli do hospody,
Nechce domů tě pustit.
V vichru, v sněhu, v dešti, v blátě
Nechá u vrat tebe stát,
Předceli se doburcuješ,
Její dráp ti nedá spát!
90
Co máš tedy z jejích peněz?
Nemusýš se trmácet?
Nemusý tvé bledé tváře
Pro kus chleba krvácet?
Nemusýš předc v jaře, v podzym,podzym
Ve pluh, do volů bouchat?
A doma – o blaženosti! – –
Starou babu poslouchat?
Ty sys, milý mamoníku!
Řádně nalil za střevíc;
A z té mučírny teď tobě
Žádný nepomůže víc!
Takovému špekulantu
Ale dobře se stává!
Brachu! tyli jsy měl rozum,
Tak ho každá husa má!
91