Žofyi Jandové, po přečtení předstojícý básně.

Karel Sudimír Šnajdr

Žofyi Jandové, po přečtení předstojícý básně. 6. Prosynce 1821.
Bdi, panenko! bdi jen v samotnosti, Poslouchej, kterak kohouti pějí, Kterak v listí větříčkové vějí, Slavík zpívá lásky toužebnosti. Neníť v tobě vinny ani zlosti, Láskou jen tvé tvářičky se rdějí, Očka milého jen uzřít chtějí, Uzřít jen s nevinnou horlivostí. 106 Trp a doufej! láska musý soužit, Láska musý vzdychat, plakat, toužit, Tak to osud od věčnosti káže, Na soužení ale radost váže; Tu sy musýš, holenku! zasloužit, Pak ti bude věnec čílko kroužit! 107