Pánu J. Th. H–vi při odeslání první zbírky mých básní českých.

Karel Sudimír Šnajdr

Pánu J. Th. H–vi při odeslání první zbírky mých básní českých.
Přijmiž, drahý příteličku, Švarný vlastenče! Tyto podzymní květinky Sprostého věnce. Nehleď na jich vnitřní cenu, Jest jí, ach! málo – A však na srdce, jenž ti je Vroucně podalo. 137 K nim však nosýčkem krytyckým Voň jen po vzdálí, Sycby před tebou, chuďátka, Špatně obstály! Čti jen běžně, jako v letu, Nechej zkoumání, A hledej jen v Sudimíru Časté zasmání! Pak je ulož – do knihovny? – Ne, k své posteli; Aby tebe časem v spaní Ukonejšily! A když od nich ukolébán Dobře se vyspíš, Řekni: „děkujuDěkuju ti, bratře! Píš jen ještě, píš!“ 138