Bajazzo.
Měl bajazzo bajaderu,
chodívali v krajích spolu,
ona červenou sukynku
on šaškovou kamizolu.
On žert tropil, blázny strojil,
bouře smíchu budil věru,
mělť šaškovu kamizolu,
k tomu krásnou bajaderu.
Přišli k nim dva páni kdysi,
černý kočár s sebou měli,
vzali s sebou bajaderu,
na bajazzo zapomněli.
Odjeli, že na tom světě
žádné po ní nejsou sledy,
byl pán mráz to zimomřivý,
hlad pak jeho soudruh bledý.
11
Zas bajazzo blázny strojí,
zase bloudí tu i v dáli –
jen že bláznu šílenému
nikde již se nezasmáli.
Všední bájka – jedna slza
z velkého to lidstva hoře,
hořká, že by otrávila
sterá lidských slastí moře.
12