Od břehu.

Václav Šolc

Od břehu věčné slasti, věčné bídy snad žádný krok se nazpět nevrací, má bledá tvář se k Tobě obrací, v níž smrt juž věčné napsala své klidy. V nelad mé mladé rozpadly se vidy, mé písně, touhy vášní sápací, v svém rmutu Styx juž věčně utrácí, jen láska Tvá mi plane v ňádrech stydy. Umírám v srdce svého zřícenině a trhám na pouť květ ten jediný, jenž mezi klečí vzrosť mi na ruině; s ním vstoupám juž v ty soudu věčné síně, kde srdce lidská bývaj’ vážíny, by květl dál v těch věčných věnců stíně.

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

255. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSEŇ, JEŽ MĚLA BÝT SVATEBNÍ. (Adolf Červinka)
  2. Písničkář jsem? Arci jsem a budu, (František Sušil)
  3. Tvá slova. (Albína Dvořáková-Mráčková)
  4. Mé srdce. (Alexandr Balcárek)
  5. 180. Svatý Pavle, ty má věčná chválo, (František Sušil)
  6. 81. Potěcha. (František Sušil)
  7. Christe Jesu, spasiteli světa, (František Sušil)
  8. Paralella. (Adolf Heyduk)
  9. Útěcha. (Augustin Eugen Mužík)
  10. K přírodě. (Josef Kalus)