Od břehu.

Václav Šolc

Od břehu.
Od břehu věčné slasti, věčné bídy snad žádný krok se nazpět nevrací, má bledá tvář se k Tobě obrací, v níž smrt juž věčné napsala své klidy. V nelad mé mladé rozpadly se vidy, mé písně, touhy vášní sápací, v svém rmutu Styx juž věčně utrácí, jen láska Tvá mi plane v ňádrech stydy. Umírám v srdce svého zřícenině a trhám na pouť květ ten jediný, jenž mezi klečí vzrosť mi na ruině; s ním vstoupám juž v ty soudu věčné síně, kde srdce lidská bývaj’ vážíny, by květl dál v těch věčných věnců stíně. 151

Kniha Prvosenky (1868)
Autor Václav Šolc