Polskému národu.
Bratrský polský národe,
jenž s písní na rtech umíráš,
a hrot když bode srdce tvé,
jen svůj se modlíš otčenáš!
Ty zbožný,zbožný polský národe,
jen jednu konej ještě ctnost,
pomiluj rodné bratry své
a jich slovanskou vzájemnost. –
Rozprchli jsme se synové,
když zemřel milý otec nám,
však žije ještě Sláva máťmáť,
nešťastným dětem sirotám.
Zas sestupme se v rodinu
a po návyku slovanském
vzdělávejme zas vespolek
tu žírnou svojich otců zem.
160
A ty pakpak, polský národe,
nám budeš knězem domovým,
ochráníš bůžky otců nám
klíč maje k dveřím chrámovým.
O zbožný,zbožný polský národe,
jen jednu konej ještě ctnost,
pomiluj rodné bratry své,
znej krásnou Slávskou!
161