NAŠE CHALOUPKY.
Chaloupky naše, buďte požehnány!
Po vlastech porozseté v sadův lůně
fialky skromné jarní, vzácné vůně,
z vás první květy na věnce nám dány.
Vy chudé, nuzné betlemské salaše,
nad vámi plála hvězda mesiáše,
budoucích chrámů prvotinské stany –
chaloupky našenaše, buďte požehnány!
Chaloupky tiché, buďte požehnány!
Po vískách v utajeném skryty klidu
jste zřely nejkrutější naši bídu,
když na chlévy nám chrámy rozmetány;
vy prvé jste zas pláče konejšily,
ve vás se slzy v skvostné perly slily,
jež dvoustaletím byly prolévány,
chaloupky našenaše, buďte požehnány!
194
Chaloupky tiché, buďte požehnány!
Nad hrobem starým kolébky vy nové,
z vás první vyletěli skřivánkové,
nesouce jarní písně v nebes stany,
vy poušti šírošíré zřídla čistá,
vy rajským květem posvěcená místa,
vy skvosty z rumu slávy vykopány –
chaloupky naše, buďte požehnány!
Chaloupky tiché, buďte požehnány!
Vy hrady krásnějšího zasvěcení,
rytíři vaši duchem obrněni
nebili žádné, hojili však rány;
by skromné jen a malé vaše cely,
však ve vás poukryl se národ celý,
když paláce mu v mrzkost rozprodány –
chaloupky naše, buďte požehnány!
Chaloupky tiché, buďte požehnány!
Vy musy naše jste nám dochovaly,
pod vaší střechou ony klidně spaly,
když na žebrotu byly vymrskány;
vy národa poslední asylové,
vy kněží našich skrytí oltářové,
vy perel, drahokamů chudé schrány, –
chaloupky naše, buďte požehnány!
195
Chaloupky tiché, buďte požehnány!
Hle národ poutník k vám svůj krok obrací,
žehnejte těžkou jeho, svatou práci,
by síly jeho v zmar nebyly dány.
Nad vámi lidstva duch se rozepěje,
když národ skonejšiv své pranaděje,
nad střechou vaší vzklene slávy stany –
chaloupky naše, buďte požehnány. –