NAŠE CHALOUPKY.

Václav Šolc

NAŠE CHALOUPKY.
Chaloupky naše, buďte požehnány! Po vlastech porozseté v sadův lůně fialky skromné jarní, vzácné vůně, z vás první květy na věnce nám dány. Vy chudé, nuzné betlemské salaše, nad vámi plála hvězda mesiáše, budoucích chrámů prvotinské stany – chaloupky našenaše, buďte požehnány! Chaloupky tiché, buďte požehnány! Po vískách v utajeném skryty klidu jste zřely nejkrutější naši bídu, když na chlévy nám chrámy rozmetány; vy prvé jste zas pláče konejšily, ve vás se slzy v skvostné perly slily, jež dvoustaletím byly prolévány, chaloupky našenaše, buďte požehnány! 194 Chaloupky tiché, buďte požehnány! Nad hrobem starým kolébky vy nové, z vás první vyletěli skřivánkové, nesouce jarní písně v nebes stany, vy poušti šírošíré zřídla čistá, vy rajským květem posvěcená místa, vy skvosty z rumu slávy vykopány – chaloupky naše, buďte požehnány! Chaloupky tiché, buďte požehnány! Vy hrady krásnějšího zasvěcení, rytíři vaši duchem obrněni nebili žádné, hojili však rány; by skromné jen a malé vaše cely, však ve vás poukryl se národ celý, když paláce mu v mrzkost rozprodány – chaloupky naše, buďte požehnány! Chaloupky tiché, buďte požehnány! Vy musy naše jste nám dochovaly, pod vaší střechou ony klidně spaly, když na žebrotu byly vymrskány; vy národa poslední asylové, vy kněží našich skrytí oltářové, vy perel, drahokamů chudé schrány, – chaloupky naše, buďte požehnány! 195 Chaloupky tiché, buďte požehnány! Hle národ poutník k vám svůj krok obrací, žehnejte těžkou jeho, svatou práci, by síly jeho v zmar nebyly dány. Nad vámi lidstva duch se rozepěje, když národ skonejšiv své pranaděje, nad střechou vaší vzklene slávy stany – chaloupky naše, buďte požehnány. –
Básně v knize Prvosenky:
  1. PRIMULA VERIS.
  2. DĚDOVY VRÁSKY.
  3. ZLATÉ SRDCE.
  4. RENEGAT.
  5. BAJAZZO.
  6. KŘEST.
  7. DÍTĚ Z ULICE.
  8. Z ROMÁNU.
  9. STARÝ MLÁDENEC.
  10. SESTRY.
  11. RŮŽIČKA.
  12. HAJDUK.
  13. V NÁDRAŽÍ.
  14. LAVIČKY.
  15. PÍSNIČKÁŘ.
  16. BEZ ZÁŘE.
  17. MISTR JAN.
  18. DALIBOR.
  19. JOZA SKALÁK.
  20. HARFENICE.
  21. JEDEN HROB.
  22. USKOCI.
  23. PÍSNĚ „O MARKU HAJDUKOVI“.
  24. VODY PŘÍTELKYNĚ.
  25. KOLO OSUDU.
  26. BEŤÁR.
  27. MÁ STRUNA.
  28. TAJNÝ VZRŮST.
  29. BABEL.
  30. ŽÍZNÍME.
  31. ŽENA – MACECHA.
  32. NAŠE SLOVO.
  33. PÍSEŇ „O RUCE MOZOLNÉ.“
  34. TVRDÁ HLAVA.
  35. SVORNÝ DUCH.
  36. NAŠE CHALOUPKY.
  37. PÍSEŇ O ZVÍŘATECH.
  38. PUSTÝ DŮM.
  39. I. Ty, jenž v tom krutém protivenství boji
  40. II. To srdce naše zbožné, boha plné,
  41. III. Vezměte kříž na bedra hříchy spjatá
  42. IV. Nač hlučíte již stále: sláva! sláva!
  43. V. Ku srdci ránu tu jí zasadili,
  44. VI. Nešťastné hvězdy na nebi ti plály,
  45. VII. Vy, jenž na srdci přátelském jste dleli
  46. VIII. Památko věku, laure věncující,
  47. IX. Nevěřte sladké, usmívavé tváři,
  48. X. Na stromě našem sveřepí a tyje
  49. XI. Ty, jež sedáváš knížat u podnoží
  50. XII. Groš vdovin budiž ostatkem vám svatým,
  51. XIII. Ten oheň nechť vás stále v srdci pálí,
  52. I. Jak svatý Ganges bledý jímá květ, miluje mne,
  53. II. V mé ruce s tichou lásky vírou dlela bílá ruka Tvá
  54. III. O blažený ten lásky zašlý čas při Tobě
  55. IV. Přes moře k Tobě plyne má píseň
  56. V. Že’s svadlý oas květy ozdobila, Ty to víš,
  57. VI. Jak sirá tamariska manou na planině pláče,
  58. VII. Samotná vykvétá na pusté pláni růže podzimní
  59. VIII. Nuž bratři, vzhůru pohár zpěněný nám ku zdaru,
  60. Z PERLOVÉ ŠŇŮRY.
  61. PÍSNĚ V BOUŘI.
  62. V PODJESENI.
  63. BÍLÁ RŮŽE.
  64. NAD BALKÁNEM.
  65. SLÁVY DĚTI.
  66. NĚMEČTÍ KŘIŽÁCI.
  67. POLSKÉMU NÁRODU.
  68. NÁŠ DĚDEČEK.
  69. OPUŠTĚNÝ.
  70. O SLÁVĚ SVĚTSKÉ.
  71. HLEDAL – NAŠEL.
  72. JIŘÍKOVO VIDĚNÍ.
  73. MISTR POTĚH.
  74. V ZLATOU HODINKU.
  75. KRVAVÉ RŮŽE.
  76. RUBÁŠ.
  77. VĚŠTBA SYBILINA.