TVRDÁ HLAVA.

Václav Šolc

TVRDÁ HLAVA.
Věsť dávná, zbrojné básnily ji časy, věsť o národu mezi národy, navzdorný dozpěv naší svobody, kovové roztříštěných mečův hlasy: ji zapějem, když černé mrákavy zastíní světlé naše zástavy, a my se v světlém jejím skryjem hávu: my tvrdou máme jako skála hlavu. Od kolébky šly první naše kroky, a na čela nám rány padaly, my sotva že jsme vlast svou poznali, již cedilycedili jsme pro ni krve toky; nám sotva varyta že vzešel zvuk, ne ku hraní – ved k bojům mužstva hluk, když prvou dupali nám jara trávu: my tvrdou máme jako skála hlavu. A v bouři ran jak mramorové skály, když nebes na ně lehnou mrákavy a blesky čela jejich rozžhaví, my z věku do věku jsme pevně stáli: tu tvrdý leb náš metal jisker pal, že celý svět se jejich ohněm vzňal, jenž zářil lásce, svobodě a právu: my tvrdou máme jako skála hlavu. 190 Zahřměla vzdorná skála Kapitolu, na jejímž čele světa trůn kdys stál, a z nebes vypůjčených blesku pal na hlavy naše sesypala dolů: však tvrdší než ten Říma arcidóm my v klnoucím jsme stáli ohni tom a z jeho blesků svou si vili slávu: my tvrdou máme jako skála hlavu! Když za pluhem pak celý národ kráčel a krví naší napojenou zem – jsa děvkou jen a panstvu pacholkem – i slzou ještě, žhavým potem smáčel: tu v lebce jak ta mozolitá pěst mu zkameněla i ta stará věst, z níž novou jiskru svému vykřís’ právu: my tvrdou máme jako skála hlavu! Věnčena slávou jako čela svatá na skráni slavných králů korunu, jak démant vyzlaceném na trůnu stkví hlava nám se, naše Praha zlatá; v ní zřídlo umění a světských věd, v ní srdcí našich žilobitný střed, v ní zkamenělou – živnou zříme slávu! My tvrdou, démantovou máme hlavu. – 191
Básně v knize Prvosenky:
  1. PRIMULA VERIS.
  2. DĚDOVY VRÁSKY.
  3. ZLATÉ SRDCE.
  4. RENEGAT.
  5. BAJAZZO.
  6. KŘEST.
  7. DÍTĚ Z ULICE.
  8. Z ROMÁNU.
  9. STARÝ MLÁDENEC.
  10. SESTRY.
  11. RŮŽIČKA.
  12. HAJDUK.
  13. V NÁDRAŽÍ.
  14. LAVIČKY.
  15. PÍSNIČKÁŘ.
  16. BEZ ZÁŘE.
  17. MISTR JAN.
  18. DALIBOR.
  19. JOZA SKALÁK.
  20. HARFENICE.
  21. JEDEN HROB.
  22. USKOCI.
  23. PÍSNĚ „O MARKU HAJDUKOVI“.
  24. VODY PŘÍTELKYNĚ.
  25. KOLO OSUDU.
  26. BEŤÁR.
  27. MÁ STRUNA.
  28. TAJNÝ VZRŮST.
  29. BABEL.
  30. ŽÍZNÍME.
  31. ŽENA – MACECHA.
  32. NAŠE SLOVO.
  33. PÍSEŇ „O RUCE MOZOLNÉ.“
  34. TVRDÁ HLAVA.
  35. SVORNÝ DUCH.
  36. NAŠE CHALOUPKY.
  37. PÍSEŇ O ZVÍŘATECH.
  38. PUSTÝ DŮM.
  39. I. Ty, jenž v tom krutém protivenství boji
  40. II. To srdce naše zbožné, boha plné,
  41. III. Vezměte kříž na bedra hříchy spjatá
  42. IV. Nač hlučíte již stále: sláva! sláva!
  43. V. Ku srdci ránu tu jí zasadili,
  44. VI. Nešťastné hvězdy na nebi ti plály,
  45. VII. Vy, jenž na srdci přátelském jste dleli
  46. VIII. Památko věku, laure věncující,
  47. IX. Nevěřte sladké, usmívavé tváři,
  48. X. Na stromě našem sveřepí a tyje
  49. XI. Ty, jež sedáváš knížat u podnoží
  50. XII. Groš vdovin budiž ostatkem vám svatým,
  51. XIII. Ten oheň nechť vás stále v srdci pálí,
  52. I. Jak svatý Ganges bledý jímá květ, miluje mne,
  53. II. V mé ruce s tichou lásky vírou dlela bílá ruka Tvá
  54. III. O blažený ten lásky zašlý čas při Tobě
  55. IV. Přes moře k Tobě plyne má píseň
  56. V. Že’s svadlý oas květy ozdobila, Ty to víš,
  57. VI. Jak sirá tamariska manou na planině pláče,
  58. VII. Samotná vykvétá na pusté pláni růže podzimní
  59. VIII. Nuž bratři, vzhůru pohár zpěněný nám ku zdaru,
  60. Z PERLOVÉ ŠŇŮRY.
  61. PÍSNĚ V BOUŘI.
  62. V PODJESENI.
  63. BÍLÁ RŮŽE.
  64. NAD BALKÁNEM.
  65. SLÁVY DĚTI.
  66. NĚMEČTÍ KŘIŽÁCI.
  67. POLSKÉMU NÁRODU.
  68. NÁŠ DĚDEČEK.
  69. OPUŠTĚNÝ.
  70. O SLÁVĚ SVĚTSKÉ.
  71. HLEDAL – NAŠEL.
  72. JIŘÍKOVO VIDĚNÍ.
  73. MISTR POTĚH.
  74. V ZLATOU HODINKU.
  75. KRVAVÉ RŮŽE.
  76. RUBÁŠ.
  77. VĚŠTBA SYBILINA.