MISTR JAN.

MISTR JAN.
V Kostnici u mnichů bosích modlili se, sněmovali: kněži, mistři, biskupové, prelati a kardinali; všechny světlé písma hlavy jedním proudem tady září, i sám císař s zlatou skrání zasednul si při oltáři. Mistr Hus též s pravdou zlatou jede k tomu sněmování, a s ním Chlum i Duba statný, rytíři a jiní páni; za ním jak vlk za beránkem Paleč s traktáty se loudí: „Ej kacíři, Betlemito, sláva se ti přizačmoudí!” —— V Kostnici u mnichů bosích odzpívali, odzvonili a z vězení mistra Jana před synodu postavili. Mistr svoje sady hájí jako anděl nebes bránu, že až klenby pravdou zvučí chrámového velestanu: zlobu hanbí, lež poráží, zlaté roucho trhá s pýchy, úskok víže, klam zavádí, ctnostmi káže světa hříchy. Však na klenby hluk doráží jak reptání Israele, že se kříže kolem chvějí a probouzí spasitele. 98 Kněži křičí, mistři klnou a preláti hlučí stále: „Na hranici, na hranici! antikriste, beliale!” U dveří pak tlum bosáků k nebesům své ruce spíná a ze svého breviáře k pomstě volá Hospodina. Lid pak v prachu země kleče svatým křížem znamená se, aby slovem kacířovým nepostrádal na své spáse. A tak v hluku tom se stápí mistra Jana slova svatá jako v černém mraku bouře jasných nebes světla zlatá. A již ortel od oltáře, kletba již je prohlášína – ve výklenku Paleč kleče slaví jmeno Hospodina. ––– Při jezeře za Kostnicí divný plamen vzhůru hoří, divná slova ve vzduch píše a obrazy hrozné tvoří: rudé meče, jakby v srdci lidskou krví ukalené, palcáty i vozův spousty, cepy na zbraň vymrštěné, hradův rumy a měst pouště, ve svatyni loupež, vrahy, a jak srdce rozvášněné – krví psaný obraz Prahy; a pak tváře se zápalem i s vražedným bleskem hněvu i s tou svatou nebes září modlitby a chvalozpěvu, 99 národy jak zvěř po skrýších ulekanou hlasem hromu i tu nikdy ustrašenou chvějící se hrůznou Romu. Kolem hrozných obrazů těch jiskry divná slova hází, rudá slova žhavý praskot vzduchem k nebi doprovází: divná slova jako lidu nešťastného naříkání, jako z dola temných šachet žalostivé umírání, divná slova jako kletby nebes klenbu stíhající a zas jako píseň svatá vítězstvími hlaholící. – Při jezeře za Kostnicí divný plamen rozdmýchali, zlato pravdy čistili v něm a meč války ukovali. Při jezeře za Kostnicí divný plamen roznítili, mistr Hus v něm upálený – do Čech z něho jiskry dštily. 100