SVORNÝ DUCH.

Václav Šolc

SVORNÝ DUCH.
Jen svorný duch a k velikosti mohutnost dá Bůh.
Jen svorný duch jak Labe proudy valné, pak umem skumným v moře hlubiny, jen svorný duch, jak hor těch kruhy skalné, pak smělým křídlem v nebes výšiny; nechť démant skrytý v moře tůni kalné vzplá bleskem s nebes v šíře krajiny: a bůh dá sílu, bůh dá mohutenství, a slávy lesk pronikne veškerenství. Jen svorný duch, a ruka poj se k ruce, muž podle muže jedna hradba buď, a všechněch srdce nechť ať hučí prudce, nechť rázem mocným všem se zvedá hruď, všem cílem budiž vrah a vlasti škůdce, a všechny jedna zlosť i láska puď; a bůh dá sílu, bůh dá mohutenství a slávy lesk pronikne veškerenství. Jen svorný duch a v míru práce tichá, jak v oule buď i v našem národu, zhyň v porodě již každá touha lichá, jež v život metá skutků neshodu.neshodu, 192 sobecká změň se v štědrou skromnost pýcha, a jaré klásky v bujnou úrodu: a bůh dá sílu, bůh dá mohutenství a slávy lesk pronikne veškerenství. Jen svorný duch v rozkolné vaše zpěvy, již bludnému jste lidu proroky, na hradby bludů stále bez úlevy svých zpěvův žeňte svorné útoky, a byť i osud svými stih’ vás hněvy, vždyť soudem jsou vám lidu výroky: a bůh dá sílu, bůh dá mohutenství a slávy lesk pronikne veškerenství. Jen svorný duch, i vy se stavte v řadyřady, sesterské děvy s krásy vzezřením, hle národ slzí, vida vaše zrady, nuž ukojte jej blažším zpomněním, již rány živé hojte láskou rády a srdce pustá plňte nadšením: a bůh dá sílu, bůh dá mohutenství a slávy lesk pronikne veškerenství. Jen svorný duch po šíré naší vlasti, bůh nám ji dal za svornou svatyni, by tam jsme chodili svou oběť klásti, tam hledali svou soudnou věštkyni, 193 by tam klenouce v návalu zlých strastí v ochranném pěli božstva zástiní: dej bože sílu, dejž nám mohutenství, by slávy lesk pronikl veškerenství. –
Básně v knize Prvosenky:
  1. PRIMULA VERIS.
  2. DĚDOVY VRÁSKY.
  3. ZLATÉ SRDCE.
  4. RENEGAT.
  5. BAJAZZO.
  6. KŘEST.
  7. DÍTĚ Z ULICE.
  8. Z ROMÁNU.
  9. STARÝ MLÁDENEC.
  10. SESTRY.
  11. RŮŽIČKA.
  12. HAJDUK.
  13. V NÁDRAŽÍ.
  14. LAVIČKY.
  15. PÍSNIČKÁŘ.
  16. BEZ ZÁŘE.
  17. MISTR JAN.
  18. DALIBOR.
  19. JOZA SKALÁK.
  20. HARFENICE.
  21. JEDEN HROB.
  22. USKOCI.
  23. PÍSNĚ „O MARKU HAJDUKOVI“.
  24. VODY PŘÍTELKYNĚ.
  25. KOLO OSUDU.
  26. BEŤÁR.
  27. MÁ STRUNA.
  28. TAJNÝ VZRŮST.
  29. BABEL.
  30. ŽÍZNÍME.
  31. ŽENA – MACECHA.
  32. NAŠE SLOVO.
  33. PÍSEŇ „O RUCE MOZOLNÉ.“
  34. TVRDÁ HLAVA.
  35. SVORNÝ DUCH.
  36. NAŠE CHALOUPKY.
  37. PÍSEŇ O ZVÍŘATECH.
  38. PUSTÝ DŮM.
  39. I. Ty, jenž v tom krutém protivenství boji
  40. II. To srdce naše zbožné, boha plné,
  41. III. Vezměte kříž na bedra hříchy spjatá
  42. IV. Nač hlučíte již stále: sláva! sláva!
  43. V. Ku srdci ránu tu jí zasadili,
  44. VI. Nešťastné hvězdy na nebi ti plály,
  45. VII. Vy, jenž na srdci přátelském jste dleli
  46. VIII. Památko věku, laure věncující,
  47. IX. Nevěřte sladké, usmívavé tváři,
  48. X. Na stromě našem sveřepí a tyje
  49. XI. Ty, jež sedáváš knížat u podnoží
  50. XII. Groš vdovin budiž ostatkem vám svatým,
  51. XIII. Ten oheň nechť vás stále v srdci pálí,
  52. I. Jak svatý Ganges bledý jímá květ, miluje mne,
  53. II. V mé ruce s tichou lásky vírou dlela bílá ruka Tvá
  54. III. O blažený ten lásky zašlý čas při Tobě
  55. IV. Přes moře k Tobě plyne má píseň
  56. V. Že’s svadlý oas květy ozdobila, Ty to víš,
  57. VI. Jak sirá tamariska manou na planině pláče,
  58. VII. Samotná vykvétá na pusté pláni růže podzimní
  59. VIII. Nuž bratři, vzhůru pohár zpěněný nám ku zdaru,
  60. Z PERLOVÉ ŠŇŮRY.
  61. PÍSNĚ V BOUŘI.
  62. V PODJESENI.
  63. BÍLÁ RŮŽE.
  64. NAD BALKÁNEM.
  65. SLÁVY DĚTI.
  66. NĚMEČTÍ KŘIŽÁCI.
  67. POLSKÉMU NÁRODU.
  68. NÁŠ DĚDEČEK.
  69. OPUŠTĚNÝ.
  70. O SLÁVĚ SVĚTSKÉ.
  71. HLEDAL – NAŠEL.
  72. JIŘÍKOVO VIDĚNÍ.
  73. MISTR POTĚH.
  74. V ZLATOU HODINKU.
  75. KRVAVÉ RŮŽE.
  76. RUBÁŠ.
  77. VĚŠTBA SYBILINA.