MISTR JAN.

Václav Šolc

MISTR JAN.
1-1V Kostnici u mnichů bosích modlili se, sněmovali: 1-2kněži, mistři, biskupové, prelati a kardinali; 2-1všechny světlé písma hlavy jedním proudem tady září, 2-2i sám císař s zlatou skrání zasednul si při oltáři. 3-1Mistr Hus též s pravdou zlatou jede k tomu sněmování, 3-2a s ním Chlum i Duba statný, rytíři a jiní páni; 4-1za ním jak vlk za beránkem Paleč s traktáty se loudí: 4-2„Ej kacíři, Betlemito, sláva se ti přizačmoudí!” 5-1—— 6-1V Kostnici u mnichů bosích odzpívali, odzvonili 6-2a z vězení mistra Jana před synodu postavili. 7-1Mistr svoje sady hájí jako anděl nebes bránu, 7-2že až klenby pravdou zvučí chrámového velestanu: 8-1zlobu hanbí, lež poráží, zlaté roucho trhá s pýchy, 8-2úskok víže, klam zavádí, ctnostmi káže světa hříchy. 9-1Však na klenby hluk doráží jak reptání Israele, 9-2že se kříže kolem chvějí a probouzí spasitele. 98 10-1Kněži křičí, mistři klnou a preláti hlučí stále: 10-2„Na hranici, na hranici! antikriste, beliale!” 11-1U dveří pak tlum bosáků k nebesům své ruce spíná 11-2a ze svého breviáře k pomstě volá Hospodina. 12-1Lid pak v prachu země kleče svatým křížem znamená se, 12-2aby slovem kacířovým nepostrádal na své spáse. 13-1A tak v hluku tom se stápí mistra Jana slova svatá 13-2jako v černém mraku bouře jasných nebes světla zlatá. 14-1A již ortel od oltáře, kletba již je prohlášína – 14-2ve výklenku Paleč kleče slaví jmeno Hospodina. 15-1––– 16-1Při jezeře za Kostnicí divný plamen vzhůru hoří, 16-2divná slova ve vzduch píše a obrazy hrozné tvoří: 17-1rudé meče, jakby v srdci lidskou krví ukalené, 17-2palcáty i vozův spousty, cepy na zbraň vymrštěné, 18-1hradův rumy a měst pouště, ve svatyni loupež, vrahy, 18-2a jak srdce rozvášněné – krví psaný obraz Prahy; 19-1a pak tváře se zápalem i s vražedným bleskem hněvu 19-2i s tou svatou nebes září modlitby a chvalozpěvu, 99 20-1národy jak zvěř po skrýších ulekanou hlasem hromu 20-2i tu nikdy ustrašenou chvějící se hrůznou Romu. 21-1Kolem hrozných obrazů těch jiskry divná slova hází, 21-2rudá slova žhavý praskot vzduchem k nebi doprovází: 22-1divná slova jako lidu nešťastného naříkání, 22-2jako z dola temných šachet žalostivé umírání, 23-1divná slova jako kletby nebes klenbu stíhající 23-2a zas jako píseň svatá vítězstvími hlaholící. – 24-1Při jezeře za Kostnicí divný plamen rozdmýchali, 24-2zlato pravdy čistili v něm a meč války ukovali. 25-1Při jezeře za Kostnicí divný plamen roznítili, 25-2mistr Hus v něm upálený – do Čech z něho jiskry dštily. 100

Kniha Prvosenky (1872)
Autor Václav Šolc