X. Na stromě našem sveřepí a tyje

Václav Šolc

X.
Na stromě našem sveřepí a tyje Na stromě našem sveřepí a tyje
 tak mnohý pahejl bez květů a plodů, jenž nahou vzrostu svého neúrodu šumného listu bídným šatem kryje. V něm k zkáze kmenu živná šťáva hnije, a když pak květných větví ve provodu na topor zbujněl biřického rodu v žoldnéřské ruce naše srdce bije. Nuž pozor, národa vy zahradníci! je dlužno, aby zkázu nevzal strom, přiložit tu tam pádnou sekeřici. Nač sekatčekat teprv, až ta vzejde bouře, kdy pahejl od kmenu odděliv hrom jej ohněm spálí smrdutého kouře. 210

Kniha Prvosenky (1872)
Autor Václav Šolc