Praporec vlaje, k předu Slávy děti!
Kdo v slávě zrozen, v slávě musí žít,
a je-li třeba pro slávu též mřít,
nedbaje ran, ni vzteklých hlasů kletí;
na půdě vaší světa vůz již stojí,
připněte k němu bujnou čtverspřež svoji,
ať křídlatý jak anděl dále letí:
praporec vlaje, k předu Slávy děti!
Staré již rány zacelila doba,
na jizvy slušno nových dostat ran,
však láskou spjatý ten náš čtverohran
nižádná v světě nesdrtí juž zloba:
nad Horu Bílou Blaník výš se nese,
i nad Kosovem Balkán již se třese,
a od Uralu slyšet pozdrav pěti –
praporec vlaje, k předu Slávy děti!
Pozdravte slunce, jež vám jasno vchází,
bratrských zpěvů hlučnou oslavou,
ať ověnčenou vaší na hlavu,
jak v vlastech vašich nikdy nezachází;
hle půda kyprá vaší krví drahou
vybujní v květy vaší silou, snahou,
jen svorným zorejte ji radlem k setí –
praporec vlaje, k předu Slávy děti!
Nad rumem hrobů již se fénix vznáší,
nuž k předu krok ku slávy pochodu
za krásnou, živnou lidskou svobodu
ať pějí svatí, klejí satanáši;
chorobný svět jak starec nade rovem,
oživne zpěvným Slávských rodů slovem
a nových krás se zaskví růžnou spletí –
praporec vlaje, k předu Slávy děti!
Již, Polsko zbožná, s mohyl sejmi kříže,
vždyť pláčem smyla’s suchou jejich krev,
a z posvátných těch žalných smutků dřev
povstane chrám, v němž svoje složíš tíže;
v tvém srdci svatý lásky požár plaje,
jím Slovanské ozáříš k svátku kraje,
až v kruhu svorný budou chorál pěti –
praporec vlaje, k předu Slávy děti!
Svůj starý ráj vám nebes říš otvírá,
svou věkovitou boříc ohradu,
a pestrých růží vonnou zahradu
vám k nohoum skládá stará země Cyra;
vy po synovsku lůžko ověnčíte,
kde v plenkách dřímalo kdys lidstvo dítě
nejstarší teď v hrobích spějí kmeti –
praporec vlaje, k předu Slávy děti!
Zločinná schne též ruka Moslemína,
co tolik ztropila vám zlořádů,
a z pozlacených věží Carhradu
již půlměsíce bledá záře shasíná;
však v brzku jižní pušky zahovoří,
klasická půda nové divy stvoří,
a Carhrad Kristu zas se pozasvětí –
praporec vlaje, k předu Slávy děti!
Vy vonným oblakem zem zahalíte,
kdy od Kamčatky šíro k Šumavě
ku blahu lidstva, sobě k oslavě
zahradu rajských květů vysázíte;
i otevře se světlých nebes brána
a svoje pěje božstvu hosiana,
v sbor andělů duch slávy pozaletí –
praporec vlaje, k předu Slávy děti!