Ta jedna slza Tvá.
I.
Ó rci mi, Tvá-li snivá tvář
je nebe zjasněné,
na ní-li zřím, probouzí se
mé boly stajené.
Tam svítí pro mě hvězdy dvě
co strážní andělé,
a píší sladký lásky sen
Ti ve snu na čele.
A ruměncem-li zahoříš
a sklopíš víčka svá,
tu jedna hvězda zapadne,
ta jedna slza Tvá.
34
II.
Když lásky Tvé mě blažil vděk,
nedíval jsem se v nebe,
Tys sluncem byla, hvězdami,
a ráj na blízku Tebe.
Však teď, když minul lásky čas,
a dnové zašli sladcí,
teď oči mé se zase tam
v modravý blankyt vrací.
Když za tichého večera
zřím hvězdu zlatou planout,
tu zdá se mi, že s očí Tvých
má jedna slza skanout.
35
III.
Ty proudy horkých vřelých slz,
jenž v líc nám skanuly,
netekly marně, duše má,
ty nezahynuly.
Měsíce bájně svatý lesk
líc naši osušil,
a slzy Tvé a slzy mé
v jedinký řetěz svil.
A po paprsku měsíce,
jenž zářil v chýši mou,
na růži jemně položil
tu jednu slzu Tvou.
36
IV.
Vím, vím to! Ty mě neznáš víc;
Tvá láska byla klam?
Nuž, buď si – hotov se světem
se s Bohem vyrovnám.
Žij blaze, já Ti neklnu,
Bůh štěstím věk Tvůj zdob,
jen jeden slib mi ještě dej,
že přijdeš na můj hrob.
Já budu plýtvat štěstím pak,
mé srdce vzplápolá,
když v hrob můj skane s očí Tvých
ta jedna slza Tvá.
37
V.
Tak dobrou noc! Spi anděli,
Bůh v sen Tě ukolíbej;
a strážný duch Tě s perutí
v sladinký spánek zlíbej.
Tak dobrou noc! Na blankytu
měsíc již taky dříme,
a hvězdy tiše slouchají,
o čem my tady sníme.
Já o tobě! – Jeť píseň sen
z nejsvětějšího zdroje,
poslední píseň usnula,
poslední slza Tvoje.
38