Havran.
Jaký to pán tamhle u vrátek?
Na sobě má černý kabátek,
Běhá tu sám v také zimě zlé,
Ode dvéří dál ku dveřím jde;
Volá smutně na hlas: kvá! kvá! kvá!
Kdo pak mi as ohryzeček dá?
Tu se zas milé k nám jaro vrátilo;
Žebráčkovi se velmi to líbilo:
I roztáh křídla svá hodně široko,
A zaletěl tam přes domy vysoko,
Z oblaků dolů zavolal vesele:
„Díky mé! díky! vám dobří přátelé!“
[13]