Kohout.
Hleďte pak tam toho kohouta,
Jak od nás utíká do kouta!
Tu si k nám přišel do dvora,
A tak si mi tu krákorá,
Jako by on tady pánem byl.
Než toho jsem notně vyplatil;
Chraňte se, kdo se mi sem opováží
Kudy ven od nás, já mu hned ukáži.
Pan kohout věru zle panoval,
Husy i slepice sužoval,
Jak mile na dvoře někoho shled,
Ze dvoru, ze vrátek hnaltě ho hned,
Když se ale na Dunaje osedlal,
Tu mu Dunaj na pamětnou notně dal.
[15]