Pudlík.
Kdo mi to tu byl na mlíku,
Neviděls ho, ty pudlíku?
Než co jest to? kam se uhýbáš?
Co vidím? ty bílou bradu máš;
Pudlíku, pojď mi sem – ty snad naposled
Jsi sám tím zlodějem, a mně’s mlíčko sněd?
„Ai co to!“ dí paní, – „tak ty sisi, pudlíčkupudlíčku,
Začínáš zahrávat na mlsnou kočičku?“
I tu se zastyděl ten pudlík nebohý,
A sklopil uši své, skryl ocas pod nohy:
Styděl se velice, i dal se do řvání,
Oč že již docela zanechá mlsání?
[83]