Ježíš blahoslaví dítky.
1.
1.
Ježíš náš laskavý je Pán.
Kdo si žádá od Něho co míti,
Můž si proto k Němu směle jíti;
Když to dobré, rád mu dá to Pán.
Každé dítko byť i malé bylo,
Hned přivítá laskavě až milo.
Kolem Něho stojí lidí mnoho,
A matičky davem lidstva toho
Chtí se dostat, kde stojí ten dobrý Pán.
Co jich koli tady, každá matka
Vede, nese s sebou svá milátka.
I víte proč? – Každá od Něho
Pro miláčka chce mít požehnání.
Než matičkám dobrým lidé brání,
Dojíti až před Pána samého.
Ubožátka pro ten zástup lidí
Ani tváři jeho neuvidí!
Než laskavý Pán již dávno víví,
Čeho chtějí u Něho dojíti.
„Nechte ke mně maličkých přijíti,
Já mám je rád!“ takto lidem dí.
„Nebraňte jim, pravím vám zajisto,
Že jest pro ně v nebi první místo.“
[128]
A dítky ty sám ku srdci bral,
I vše dobré mile blahoslavil:
„Nikdy vás nepotkej,“ tak jim pravil,
Starost„Starost ni strach, bída ani žal!“
Když je zlíbal, ó jak rády byly
A jej milovaly i vždy ctily.
Maminko má, drahá, laskavá!
Pojď pak, pospěš se mnou, ať tím spíše
Uvidím a poznám též i já Ježíše.
O veď mne k Němu již maminko má.
Ať i mne Ježíšek poceluje
Mně požehná, mne si zamiluje.
2.
2.
Co to? dobře-li jsem slyšel?
Ježíšek, co z nebe přišel,
Ježíš Kristus, Pán laskavý,
Ten že praví:
„Nechte ke mne maličkých přijíti,
Nebraňte jim, chci je v nebi míti.“
A tu dítky ty nevinné
Ku svatému srdci vine,
Požehnání uděluje,
A všudy je opatruje.
[129]
Hle Ježíšku! i mne tu máš,
Že tak mile nás maličké přijímáš.
Ježíšku můj milý! vezmi si mně, vem,
Tvůj budu na věky, tvůj již nyní jsem;
Tvůj budu za živa, při smrti budu tvůj,
A Ty mi nebe dáš, Ježíšku milý můj.