Není učeníkem mojím aniž může býti,
Kdo se mého jha i zákonů mých leká,
A kdo za mnou, kříž svůj nesa, nechce jíti,
Komu více platí láska u člověka
Než má milosť blahoplodná, věkověká;
Kdo se nechce světa zbýti – odřeknouti,
Nemůž’ učeníkem mojím býti – slouti.
Podle toho sami již se suďte,
A všech sebeklamů prosti buďte,
Aby na úhonu těžkou sobě,
U všech vidoucích vás ku posměchu
Po kratinké době
Nebylo všem zjevno, že jen jako věchu
Měli jste mé jméno, ke mně jste se znali,
Zákonem mým ale že jste pohrdali.
A proto již prvé suďte se a zkuste,
Srdce-li je čisté a není-li pusté;
Zdaž je vůle Bohu věrná, přímá, pevná,
By má láska ve vás mohla býti zjevná
Blahoplodném dobrých skutkův po ovoci,
Vedle vůle mojí na oslavu Otci.
Či by z vás kdo, chtěje stavěti si věži,
Nezasedl sobě prvé na poradu,
Nepočítal-li by pilně jak náleží,
Prohlédaje potřebnému ku nákladu,
Zdali peněz, jež má, dosti jest či není
K dokonání všeho díla při stavení?
Stavitel to moudrý u sebe vše váží,
Aby jist byl, že nic jemu nepřekáží
Ku početí díla, jež chce zbudovat;
Aby, polože snad k věži základy,
A nemoha stíhnouti pak náklady,
Nemohl též věže dokonat.
Tehdy – to již napřed dobře vidí –
Počaly by smáti se mu davy lidí,
Prstem naň ukazujíce,
A potupně říkajíce:
„Hle, bloud věži stavěti se jal,
A teď, ač rád by stavby dokonal,
Chuďas – nemůže ni výš’ ni dál.“ –
Aneb který opatrný král,
Jenž by na vojnu se bral,
Jeda s tisíci desíti
Proti králi mohútnému,
Který s tisíci dvacíti
Táhne proti němu,
Zdali prvé neusedne,
A své šiky neprohledne,
Aby zvěděl: zdaž na jisto lze mu
Potkati se s mocnějším
Protivníkem svým?
Jinak sice k mocnějšímu tomu králi,
Pokavád je s vojskem ještě v dáli,
Pošle s prosbou, s dary posly svoje,
Dožádať se hledě smíru a pokoje.
A tak ovšem hleď též každý z vás,
Dokud ještě máte k tomu čas,
Seznať síly své a vůli mou,
I má slova, jež ku spáse zvou:
A hlediž, ať můžeš na vše příští leta,
Odříci se marných věcí toho světa.
Nebo vězte
A vždy toho střezte:
Učeníkem mojím nemůž’ býti,
Aniž ke mně má dost lásky řádné,
Kdo do sebe síly té necítí,
Odříci se všeho, čím tu vládne,
A kříž nesa, za mnou tiše jíti.